Křeček džungarský je malým hlodavcem pocházejícím ze sibiřských stepí. U nás patří k oblíbeným domácím mazlíčkům. Dožívá se až 2 let, výjimečně více.

Jak vypadá džungarský křeček

Jedná se o malého zavalitého křečíka s délkou těla 6 až 10 cm a váhou do 55 gramů, jehož tělíčko má vejčitý tvar, širokou kulatou hlavu a černé „korálkovité“ oči. Uši jsou kulaté, posazené z boku hlavy. Barva srsti se mění s ročním obdobím, v létě je tmavší, v zimě světlejší, charakteristický je tmavý hřbetní pruh a oblouky po stranách. Ocásek je krátký, do 4 mm. Základním barvením je aguti, vyšlechtěny byly i další varianty. Sapphire je srst kouřově modrošedého nádechu, pearl je varianta bílá s černými nebo s modrými stíny.

Chov o samotě nebo ve skupince?

Tohoto křečka lze chovat o samotě i ve skupince. Při individuálním chovu jde o tiché a nenáročné zvíře, skupinky mohou být trochu hlučné. Nejlépe je zvolit několik jedinců ze stejného vrhu. Pokud ke křečkovi, který je zvyklý žít samotářky, dáme další jedince, nevyhneme se zezačátku šarvátkám, především mezi jedinci stejného pohlaví. Je to noční zvíře, aktivní začíná být večer.

Jak je to s rozmnožováním

Samička je březí 18 až 21 dní, rodí se 2 až 10 mláďat a může mít až 10 vrhů ročně. Pohlavní dospělosti dosáhne křečík ve věku 3 měsíců. Proto, pokud nechceme mladé, měli bychom chovat samce a samici odděleně. Zvláštní je u těchto křečků chování samce, který samici pomáhá ve starosti o mláďata a asistuje dokonce u porodu.

Obydlí pro křečky

Vhodné je vyšší terárium nebo plastbox, nevhodné jsou krabice nebo klece s většími mezerami mezi pletivem. Z neuzavřeného příbytku dokáže křeček překvapivě dobře utéct. Dno pokryjeme dostatečně velkými hoblinami, hodí se i papírové ubrousky, buničina a trochu sena pro tvorbu hnízda nebo vystlání domečku, který lze vytvořit například ze skořápky kokosového ořechu. Chybět nesmí miska na jídlo, napáječka na vodu a různé prolézačky, které křečíkovi zpestří den a donutí jej k většímu pohybu. Co se týče kolečka na běhání, u některých křečků se může stát až posedlostí a je třeba jej z klece odstranit. Vhodné jsou především kartonové rourky a krabičky, které po čase jednoduše vyměníme za jiné. Někteří křečíci mají rádi i koupací písek původně určený pro činčily, díky kterému si očistí srst. Čím je obydlí větší, tím samozřejmě lépe. Pokud křečky pouštíme proběhnout po bytě, musíme dát pozor na věci, které pro ně jsou potencionálním nebezpečím, především na elektrické kabely a jedovaté pokojové rostliny.

Potrava křečíků

Kupovat můžeme kvalitní směsi pro hlodavce, nesmíme ale zapomenout, že džungarský křeček potřebuje i živočišné bílkoviny, takže sem tam mu přilepšíme kočičí granulí nebo kouskem libového nesoleného masa, přidat můžeme ovoce a zeleninu. U ovoce pozor na vysoký obsah cukrů, nesmí se to s ním přehánět, nevhodné je i větší množství ořechů nebo slunečnicových semen, což je potrava s vyšším obsahem tuku. Natrhat lze jitrocel, jetel, kokošku pastuší tobolku a pampeliškové listy. Lahůdkou je pro ně drobný hmyz, který můžeme nachytat na louce nebo zakoupit ve zverimexu, například sarančata, cvrčci a mouční červi.

Povaha křečka džungarského

Na rozdíl od většího křečka syrského má křečík džungarský poměrně rád společnost. Je veselé povahy a nenáročný na prostor, proto se není co divit jeho oblíbenosti. Nejpřirozenější je chov samečka a několika samiček, pokud chcete mláďata a máte zajištěn jejich odbyt. Pokud ne, je lepší chovat samičky, ideálně sestry z vrhu, snést se mohou i dva samci, pokud není poblíž samice, o kterou by mezi sebou soupeřili. Ochočování usnadní pamlsky, je potřeba trpělivost a vyvarovat se prudkých pohybů nebo hluku.

Další články z rubriky


Štítky: , , , ,

Diskuze k článku, stačí zadat jen: jméno a komentář. Ostatní není povinné.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.