Holoubek diamantový pochází z Austrálie a u nás se dá chovat ve venkovních i vnitřních voliérách. Šlechtěním bylo dosaženo barevných mutací (například stříbrná, mramorová, skořicová…) s charakteristickými bílými tečkami („diamanty“) na křídlech a oranžovým okružím okolo očí. Původní zbarvení je v různých odstínech hnědé. Jde o druh poměrně nenáročný a klidný, s tichým hlasovým projevem, není proto divu, že se stal nejrozšířenějším druhem holoubka chovaným v zajetí. Průměrná délka života holoubků diamantových je 10 let.

Jak rozpoznat samce od samice

Holoubky diamantové je vhodné chovat v páru, jelikož ve skupinách by se samci mohli vzájemně kvůli samicím napadat. Nabízí se ale chov společně s jinými druhy ptáků, například korelami, zebřičkami či andulkami. Pozor ale, aby holoubky nerušili při hnízdění. Rozlišení pohlaví není u mladých ptáků snadné, tudíž ani sestavení chovného páru. Samička má více zakulacenou hlavičku a uvádí se i méně výrazné okruží okolo oka, to ale není příliš spolehlivý ukazatel a navíc to chce trochu cviku. Poměrně často se stává, že místo páru nejdříve máme dva samce, jelikož samci tokají nejen na samičky, ale i na samce. Dospívající samečci tokají s hlubokými úklony, „houkáním“ a rozevíráním ocasních per, to bývá asi nejspolehlivější ukazatel pohlaví.

Rozmnožování holoubků

Po úspěšném sestavení chovného páru začínají holoubci brzy hnízdit, poprvé ve věku okolo 1 roku. Do voliéry umístíme hnízdící košíky, například proutěné, které si ptáci sami vystelou vhodným materiálem. Samice většinou snese s denní pauzou celkem dvě vejce, na jejichž sezení se se samcem střídají. Slepá a holá mláďata se líhnou po 13 dnech, z hnízda vylétávají zhruba po 2 týdnech a rodiče je dokrmují ještě 3 týdny.

Chování a potrava

Holoubci většinu dne jen tak klidně posedávají, mnoho času tráví i na zemi, kde sbírají zbytky potravy. Rádi se vyhřívají na slunci. Živí se převážně semeny. Zeleninu, ovoce a zelené krmivo téměř nepřijímají. Základní složku potravy tedy tvoří suché zrní, občas jim přilepšíme zeleným krmením (nadrobno nasekaný ptačinec žabinec a pampeliška), naklíčeným zrním či vaječnou míchanicí. Speciální krmné směsi pro holoubky obsahují především proso, lněné semínko, lesknici, niger, řepku a mák. Jídelníček lze zpestřit semeny jiných bylin a trav. Nezapomínejte na grit, jež napomáhá správnému trávení, vitaminy a minerály. Samozřejmostí by měl být nonstop přístup k pitné vodě.

Chovatelské zařízení

Někteří chovatelé holoubky nechávají venku celoročně, jiní je na zimu schovávají například do kůlny nebo jiného prostoru, kde teplota nepadá pod bod mrazu. Venkovní voliéra by každopádně měla být opatřena krytým přístřeškem, aby holoubci nebyly vystaveni mrazu. Nemají velkou potřebu létat, jsou po zadaptování velmi klidní, proto nemusí být voliéra příliš velká, minimální velikost klece pro jeden pár by měla být alespoň 100 × 60 × 60 cm. Holoubci ubikaci neničí, postačí běžné pletivo a nepříliš masivní kostra. K vystlání hnízda dáme k dispozici, seno, slámu a větvičky.

Další články z rubriky


Štítky: , , , ,

Diskuze k článku, stačí zadat jen: jméno a komentář. Ostatní není povinné.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.